Podpořme českého lva na atletické dráze

Všechno začalo tím, že jsem se v jediném krátkém okamžiku dostal do stavu, kdy jsem skoro nemohl dýchat, pomalu se dusil a bolest mi nedovolovala se pohnout…

Na podzim 2019 jsem při kácení stromů spadl ze dvou metrů mezi klády a zlomil si deset žeber, některá dokonce nadvakrát. Byl podzim, stmívalo se, teplota klesala k nule a já byl daleko od lékařské pomoci. Abych se doslova zachránil, musel jsem se v tomto paralyzujícím stavu nejprve dostat ke svému autu, což znamenalo vylézt zalesněný strmý sráz s parametry černé sjezdovky a poté dojet do nemocnice v Jablonci nad Nisou. Dodneška mi tam nevěří, že jsem to dokázal sám a že mě k nim nedovezla záchranka.​

Po týdnech strávených v rekonvalescenci jsem dospěl k závěru, že ve svém životě potřebuji hodně věcí změnit. Mezi nimi bylo i rozhodnutí vrátit se po 31 letech k lehké atletice. Pamatuji si, že jsem tehdy svému bývalému trenérovi Františku Špotákovi, otci naší nejúspěšnější oštěpařky Báry Špotákové, řekl, že jednou překonám jeho seniorský rekord na 300 a 400 m překážek. Ani on a ani nikdo v mé tréninkové skupině, složené výhradně z dorostenců, tomu nevěřil. Nebylo divu, protože atletice jsem se v té době nevěnoval již 31 let, a navíc jsem vážil 95 kg. Byl jsem si však jistý, že to jednou dokážu ….

Slib je slib, takže jsem postupně měnil svůj životní styl, po práci začal pravidelně trénovat. Opět jsem se učil, jak správně běhat a neublížit si tím. Postupně jsem zredukoval váhu z 95 kg na 80 kg.

Po měsících tréninku se v roce 2022 dostavily první výsledky. K údivu ostatních v mém okolí, včetně mých trenérů, jsem začal překonávat české rekordy v kategorii Masters M55 (muži nad 55 let), konkrétně v bězích na 100 m, 400 m překážek a halovém pětiboji. S jídlem roste chuť, takže jsem začal ještě více trénovat, abych své rekordy opět pokořil. To se však nedělo, ať jsem se snažil sebevíc. Od mého okolí, včetně trenérů, jsem tehdy slýchával, že jsem blázen a že je to normální, neboť se jedná o limity bezmála šedesátiletého organismu. Někdo by to možná vzdal, ale já se s tím nechtěl smířit a makal dál, ale výsledky se stále nedostavovaly.

V roce 2023 jsem náhodou objevil dechovou techniku Oxygen Advantage, které údajně měla výrazně zvyšovat efektivní využití kyslíku v organismu a tím i výkonnosti. Moc jsem tomu nevěřil, ale zkusil jsem to. Spaní se zalepenou pusou byl pouhý začátek a celá cesta ke změně a k osvobození se od starých dýchacích návyků bolela a často byla doprovázena pocity blížící se exploze plic, protože dýchat při sprintu a běhu na 400 m pouze nosem, to se hezky řekne, ale hůře vykonává.

K mému údivu přechod na nový způsob dýchání přinesl své ovoce relativně brzy a já jsem začal opakovaně překonávat své rekordy na 300 a 400 m překážek i v pětiboji, a ve světové špičce jsem se posunul na 5. místo na světě ve své kategorii. Zlepšující se výkony mi pomohly překonat psychický tlak na atletickém MS v Goteborgu 2024, kde jsem v osmitisícovém kotli diváků soupeřil se špičkovými atlety z celého světa.

A moje cíle pro rok 2025? Vím, že toto je krásný začátek mého druhého atletického života, a že jsem schopný dosáhnout na titul mistra světa. S pokorou věřím a připravuji se na dosažení tohoto cíle.

Ludvík Hasík
reprezentant ČR v kategorii Masters 60, TJ LIAZ Jablonec nad Nisou